Doubravice
Zhruba na polovině cesty mezi Blanskem a Boskovicemi leží městečko Doubravice a poblíž něho se nachází stejnojmenná zřícenina hradu. Ves Doubravice vznikla pravděpodobně ve 12. století na významné obchodní stezce, která lemovala řeku Svitavu. Ve starých záznamech se můžeme dočíst o pánech z Doubravice, kteří však patrně sídlili v obci na tvrzi. Dle archeologických nálezů byl hrad vybudován až v 2. polovině 13. století, kdy jako zakladatelé přicházejí v úvahu Holáč z Doubravice, o kterém je zmínka roku 1255, nebo Protiva z Doubravice, který držel panství v letech 1293 - 1308. Protiva z Doubravice patřil dle erbu k mocnému rodu z Vildenberka a byl příbuzným Matouše z nedaleké Černé Hory, s kterým měl stejný znak až do roku 1303. Protiva dosáhl významného postavení, vždyť roku 1305 zastával úřad moravského zemského číšníka. Po roce 1308 se panství dostalo neznámým způsobem do majetku rodu Osovských z Doubravice, pravděpodobně díky králi Janu Lucemburskému, v jehož vojsku bojoval a zemřel pan Zbyněk, otec držitele doubravického panství Ješka z Doubravice. Ten se prvně jako majitel uvádí roku 1335 a za jeho vlády je obec Doubravice povýšena na městečko, což znamená mnoho privilegií, mezi něž patří k těm nejznámějším právo hrdelní. V roce 1376 koupil doubravické zboží Oldřich z Boskovic. Patřil k němu hrad Doubravice, městečko Doubravice, Valkounov, Přibyšín, Němčice a Kuničky. V letech 1377 a 1391 prodává postupně Oldřichův syn Vaněk Černohorský z Boskovic panství Ješkovi Pušce z Kunštátu. Po něm dědí panství jeho syn Erhart z Kunštátu, ke kterému majetkově přistupuje Erhart z Kunštátu a Skal. V roce 1412 prodává Erhart z Kunštátu za svolení svého spoluvlastníka část držav, a sice osadu Rájec se dvěma zbořenými hrady, kostelním podacím, dvěma dvory, dvěma mlýny, lesem a s částmi vsí Podolí a Vavřinec, Alešovi z Kunštátu a Lysic. Roku 1418 prodal Erhart z Kunštátu Erhartovi ze Sovince hrad Doubravici se dvorem, městečko Doubravici a vsi Valkounov, Kuničky, Přibyšín a Němčice. Erhart z Doubravice (Sovince) se v neklidných předhusitských dobách stává loupeživým rytířem, ale později je nucen zavázat se králi Zikmundovi, že svého nepočestného řemesla zanechá. Za husitských válek se přidává na stranu kalicha, takže některé zprávy o dobytí hradu husitskými vojsky v roce 1430 či 1431 se zdají nepravděpodobné. Erhart své loupežné řemeslo provozuje i nadále, škody působí zejména blízkým biskupským statkům. V roce 1434 je poháněn držiteli blanenského panství Ondřejem a Janem ze Studnic k soudu za to, že jim učinil škodu za 500 hřiven grošů. Patrně za husitských válek zanikla ves Přibyšín, což nebylo v těchto dobách nic neobvyklého. Moravou táhla jak vojska Prokopa Holého, tak i vojska Jana Železného a Albrechta Habsburského a vypalovala hrady, městečka i vesnice svých protivníků. Po Erhartově smrti v roce 1446 drží panství jeho manželka Ofka se syny Půtou a Heraltem. Půta umírá v roce 1474 a po něm drží doubravické zboží syn Jindřich, který vlastní spolu se svými bratry Zikmundem, Janem a Heraltem i blízké holštejnské panství. Po smrti Jindřicha v roce 1495 dědí doubravicko jeho syn Petr ze Sovince a Doubravice, který dává městečku Doubravici výsadu, tzv. odúmrť. V roce 1528 kupuje panství Jan Lhotský ze Ptení a při prodeji je uveden hrad Doubravice jako pustý, stejně jako ves Valkounov. Hrad však pravděpodobně chátral již od poloviny 15. století, kdy byl opuštěn a sídlo pánů přemístěno do tvrze v městečku Doubravice. Je možné, že na zániku hradu mají podíl i česko-uherské války, které probíhaly v padesátých a šedesátých letech 15. století. Největší podíl na zániku hradu měla zřejmě malá rozloha panství, která neumožňovala nákladnou údržbu hradu.
Hrad, má jednodílnou dispozici, tvar nepravidelného pětiúhelníku. V západní části se nachází zřícenina vstupní věže, v části jižní torzo bergfritové věže. V severovýchodní části jsou stopy paláce.
Zřícenina je volně přístupná, z městečka Doubravice po červené turistické stezce směrem ke Kuničkám.
Odkazy:
- Hrad Doubravice na stránkách obce Doubravice nad Svitavou
- Hrad Doubravice na Wikipedii